E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

VIDĚNÉ A VĚDĚNÉ

VIDĚNÉ A VĚDĚNÉ Moc pěkný a hlavně, dlé mého názoru, pravdivý text o kresbě, který jsem četl v novém katalogu FIGURAMY. Autorem textu je Lukáš Túma.









Předpokládám, že ve svém příspěvku budu shrnovat pouze fakta a myšlenky, které jsou pro všechny z nás samozřejmé. Nicméně chtěl jsem si touto cestou, formou otázek a odpovědí ověřit jejich skutečnou platnost.

O kresbě v bodech:
- kresba je základní výtvarný projev dvojrozměrného charakteru. Jeho základní stavební projev využívá bod, linii a plochu.

1) REALISTICKÁ
- studijní
- volná
- vědecká
2) ABSTRAKTNÍ
3) TECHNICKÁ

Lze ji také dělit podle způsobů provedení: lineární, plošná, tečkovaná, kombinovaná,…


Jak chápu kresbu?

Kresba je nejzákladnější způsob poznávání světa výtvarnou formou. Kresba je také nejrychlejším záznamem viděné nebo myšlené skutečnosti. Zde se nabízí otázka:
Jaké skutečnosti?
Co je skutečnost? – filozofická otázka. Dovolím si ji rozřešit tím, že budu pokládat vnímání světa vždy za subjektivní záležitost každého jedince. Pak tedy je kresba vždy subjektivní projev stejně jako vnímaná skutečnost. (Jako nejsou dva jedinci s totožným písmem, nejsou ani dva s totožným kresebným projevem.)

Co je princip kresby? (myšleno realistické) – převést To, co vidím, většinou trojrozměrné, do dvojrozměrné podoby. To vše za pomoci bodů, čár a ploch. Úkol téměř neřešitelný. (Vždy se něco při přepisu ztratí.) Úkol hodný kouzelníka. Ano, kresba je kouzlo, je to trik. Neukazuje realitu, ale náš popis skutečnosti. Čím více skutečnosti rozumíme, tím lépe ji dokážeme popsat – nakreslit. Kresbou je vlastně tvořena nová skutečnost – mezistupeň mezi vnímaným a předaným. Divák si totiž z našeho kresleného záznamu ,,nevezme“ To, co my jsme viděli a nakreslili, ale To, co jemu souzní (při vnímání kresby) s jeho vlastními zkušenostmi snímání světa. Tato skutečnost nutně předpokládá mnoho kreslířových zkušeností s vnímáním viděného. (Má v sobě pravděpodobně jakýsi sborník tvarů, hmot, světel a stínů, jichž při kreslení využívá, aby jimi docílil co nejpřesnější iluse kterou v divákovi vyvolá.)

Jak se rodí kresba? – vnímané okem je transformováno (zpracováno) rozumem, za pomoci zkušeností, paměti a citu v představu, která je následně převedena (za pomoci zjednodušení a zkratek) kreslířovou rukou na papír. Máme tedy tři proměnné: OKO, ROZUM – CIT, RUKA. Všichni tři součinitelé jsou zajisté stejně důležití. Chci se však ve svém zamyšlení věnovat druhému z nich, tj. ROZUMU. Přínos rozumu do kresby mi připadá jako nejosobnější výpověď kreslíře. Zde se totiž v největší míře uplatňuje ono zmiňované subjektivní vnímání světa. Ruka a oko naproti tomu jsou ,,komponenty“, které se dají ovlivnit – vycvičit.

A ROZUM? – i rozum/cit je možné do jisté míry cvičit a kultivovat, jde to ale poněkud hůře – je to složitější proces. Proto se na práci ROZUMU v kresbě zaměřuji především. Ještě nakrátko zpět k oku – předstupni práce rozumu. Vnímání okem totiž nutně předpokládá následnou práci rozumu. Oko sice předá vnímateli informace, víme však, že oko jako optický nástroj je velmi nedokonalé. Jak řekl Goethe: ,,…kdybych si v obchodě s optickými pomůckami zakoupil tento přístroj, okamžitě bych ho šel reklamovat výrobci.“ (volná citace) Já pravím, díky výrobci alespoň za to oko, které máme a můžeme používat, i když vnímá svět jinak než oči jiných tvorů na planetě.

Jak klame lidské oko? – jeden příklad za všechny: Zmenšování prostoru směrem do dálky – nám všem známá lineární perspektiva. Ano, klam oka – lež, kterou nám oko bez uzardění předkládává do mysli. Rozum pak ale má možnost s touto informací dále pracovat.

Jak pracujeme s informacemi? – pracujeme na základě nastřádaných zkušeností a možnosti rozlišit mezi:
VIDĚNÝM A VĚDĚNÝM
- pokud totiž vím co a vím jak, znamená to že TO, dokážu popsat, nakreslit. (Nemusím TO už ani vidět.) Dokážu TO nakreslit i zezadu, i když TO oko vidí pouze zepředu. Touto skutečností se z ,,placaté“ kresby stává pro diváka iluze 3D. A nejenom to, pokud vím, mohu v kresbě vynechat zbytečné detaily (které zvláště oko začátečníka tak rádo vnímá) a naopak nadsadit to, co je pro zobrazované charakteristické. Lehká nebo i větší nadsázka – je-li však v platném kontextu, zvyšuje důvěryhodnost kresleného. Míru nadsázky tedy udává ROZUM. Rozum však pracuje pouze s tím, co zná – s čím se setkal a co si zapamatoval. Pamatuje-li si např., že lidská ruka má pět prstů, vždy bude pravděpodobně kontrolovat v kresbě správný počet a nadsázku si v tomto případě nedovolí. Pamatuje-li si ale, že figura dospělé ženy bývá plnějších tvarů než postava adolescentní dívky, pak Rozum povolí nadsázku, třeba i v nevídané míře.Ale divák bude spokojen, protože je mu podána základní informace o charakteru postavy a přibližném věku dané zobrazované. Při procesu kresby je paměť tedy základní stavivo rozumu.
Paměť uchovává a zároveň transformuje skutečnost, oprošťuje ji od zbytečných nánosů viděného a dává realitě ráz pochopitelného. Čemu rozumím, co jsem uchopil, TO nepustím – TO si pamatuji, s tím pak pracuji v kresbě.

Jeden příběh Staré Číny vypráví:
,,Jistý panovník si najal mistra štětce, říkejme mu Wu, aby mu namaloval tygra.
Pořídil mistrovi malý domek a měsíčně mu byla vyplácena mzda. Mistr chodil pravidelně pozorovat tygry – ale nemaloval. Panovník se po několika měsících nechal ptát, zda je tygr hotov. Ještě ho nemám, vzkázal Wu. To se opakovalo několikrát, až po roce rozlícený panovník navštívil osobně mistra. Rozhlížel se po jeho domě, ale žádnou, byť sebemenší skicu, natož hotovou malbu tygra nenašel. Co to má znamenat? Jak to, že ještě není můj tygr hotov, kde ho máš? Zde je, odpověděl mistr a ukázal si prstem na čelo. Pak už nic neřekl, vzal štětec a několika zručnými tahy vykouzlil na papíře tygra. Panovník se v obdivu uklonil a poděkoval.

Kresba z paměti? – ano, často ověří míru pochopení studovaného objektu. Dávám občas svým studentům za úkol, v malém měřítku, nakreslit, co si pamatují z kresby od minula. Výsledky bývají podivuhodné. Bravurní kreslíř nakreslí hlavonožce! – jeho bravura je v manýře vykreslené ruky, ne v práci s rozumem.

Je třeba cvičit vizuální paměť. Vždyť i při samotné kresbě studijní nejde o fotografický přepis předlohy či mechanické kopírování. Rozum a paměť se zapojují do procesu kresby, hned jak naše oči nevidí model a jsou odkázány na paměť. Co si z toho pamatuji? Honem se kouknu, a zpět. Tím ztrácím čas na samotnou kresbu. I když stále porovnávám kresbu se skutečností, je to paměť, která určuje, co jsme viděli, chtěli vidět a co se objeví na papíře. Jaká změna nastane, když si k modelu stoupneme zády. Prodloužíme dobu, které vládne rozum a paměť. Náhle je kresba oproštěná od zbytečného. Oko již nekontroluje bezprostředně studovaný objekt s kresbou, ALE jen kresbu samotnou s naším rozumem.

Na závěr:
Bez pozorování není pochopení.
Bez pochopení není kresba.
Bez kresby není sdělení.
Když není co sdělit, není třeba kreslit.

Předchozí »
BLOG - kategorie:   Výtvarné umění  Kresba   Hodnocení: 10.00

Autor: DV
Vloženo: 14.09.2011 22:12
Shlédnuto: 3159x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

10
Bez fotografie

verca | 18.02.2015 15:07

Moc pěkně napsané, možná už tuším, kde se občas děje "kraťas", když se člověk snaží přesně vystihnout model... díky

 

xingu

xingu | 31.03.2013 07:50

Velmi oslovilo,mnohé z toho platí i pro fotografování.Hlavně pozorování,dnes se mnoho lidí soustředí na skvělé vybavení,pokud se nebudou zamýšlet nad viděným,výsledek se nedostaví.Díky.

 

10
Lufi

Lufi | 20.12.2011 16:25

ten konec je úžasně napsaný

 

10
pwerner

pwerner | 29.09.2011 17:17

Díky, je to skvělé připomenutí.

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program