E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

FOTOFARANI I. aneb udernici v bilem

FOTOFARANI I. aneb udernici v bilem Piše se 15.12.2010, v Praze zas všicko kolabuje, bo sype calum noc a už tam majum 5 cm sněha. Obchvaty stare aji nove, spojki jižni aji severni, dalnice aji okrski, tam všude same havarki bo ne enem v Praze maji větši glovy a vi lepši jak vyzrat na naledi


a tak vyjižďajum z garaži na letnich, mydľum to 150 v hodině a tak. U sněmovni kaj našo elita za těžke chechtaki vymyšla (pokud zrovna něspi nebo neserfuje na fejsbuku), jak zas prosteho našinca ojeb.ť, kaj mu pustiť žilum, kaj zvyšiť daně a desatka , tak tam chystajum hasiči a cajti demonstračni dostaveničko u řvoucich syren.No a v tu samu dobu v 8 bytach (može byť aji rodinny domek, garsonka, maringotka či ina ubikace) probihaji posledni připravy osmi chlopu, co dneska farajum s předakem Borisem.Klasyk by řeknul, že to je taka „Parta hic“. Z tych osmi je hlavni naš předak, štajger, duchovni otec a guru workšopa „Fotofarani“, keremu před časem blesklo v pali a přivedl na svět (tu autor nevi estli klasycki abo cysařem) male nemluvnje v podobě nevidane akce na dole Žofie v Orlove. Sfarať do 700 m a místo zbiječki a kahana tam loziť ze statyvem, zrcadlovku a leddyjodovu lampičku, tož to je unykat!!!! Dalšimi členami je 6 fotonadšencu s rozličnu fotovystroju, rozličnych povah aji tělesne konzystence. Je tu kulturysta intelektual (to jako ja), chlopi jak hory, co v kleci zabirajum aji 2 mista, benjaminek sotva dvje dekady pamatujici, ale aji už kdysik farajici jedinci. No a osmym do teho fotookteta je kameraman tyvi NOVA, kery možna v domjeni, že natoči adrenalin a napjeti jak při zavaleni horniku v Chile, tež dorazil.
Jak je moderni v tych ameryckich serialach, čas ZULU byl stanoveny na 8:30 SEČ, kdy mame zpicha na Žofce. Ne to neni naša společna přitelkyňa, bo my nejdeme na grupač, ale šachta důl Žofie v Orlove, kdysi tež Fučik 5 spadajici hystoricky pod Pionyra, pod Fučika, ale aji samostatně fungujici šachta. Dnes součast DIAMA, o.z. Ochranka ostra jak Čak Noures co ani kapra něklepně, nas pušťa do arealu, naše auta se řaďum na parkovišťu,jak Šumacher na polposišn a Boris už vyhliža z teple zasedački v prvnim patře.
Jeden kapke bluďi bo něchol doma ty džipies souřadnice, kameraman už se řiti,ale jeho sešup dolu je neisty, bo Big Boss šachty musí rozhodnuť estli ho tam pusti aji s kameru. Ale všecko nakonec do sebe zapadlo, jak dobře zrobene ozubene koľca a tak v 8:30 Boris zahajuje presenčku. Chvilu panuje napjeti bo nam chybi jedna položka na prazdnym řadku, ale „Chroustal“ asi dneska nědojdě. Ticho na chvilu přeruši Jarek Nohavica, kery zpivo Ostravo, Ostravo a ozyva se tlumeně z Borisove kapsy. To mobil ostravskiho patryjota ohlašuje přychozi hovor. Boris odbiha na chodbu vyřešit cosi soukromeho (no možna mu vola jeho děvuška, keru den předtym učil poučki o uhlach – nezamjeňuj o uhli. Ostry uhel, tupy uhel, uhel pohledu a tak … poznamka autorova) Synci ze šachty nas bleskovje proškoli, par hřejivych slov o hystoriji šachty nam přečtu a dojde aji na instruktaž, jak použiť sebezachranny přistroj. Pan Hrdlička u předvaděni vypada skoro stejně dobře jak ta zaoceanska celebryta Gvynet Paltrouova co hrala Letušku 1.třidy. Školeni BeOZetPe je zrobjune, valime do šatni nasadiť haviřski mundur. Kdo očekava řetizkove šatni s faračkami a okaerkami na haku pod stropym, ten je těžce mimo ešus. Nova doba si žada nove metody a tak se ocitame v kamrliku, kaj je par skřiněk na špinave věci, vedle šatna čista a paru sprch. Na nas tu na lavkach obřadně čeka bile roucho, skoro jak pro nevjestu. V kominkach seřazene bile kombinezy z kosmickeho materyalu lehkigo, jak z NASA, černy „koženy“ pasek a bily blembak. Nesmjele to na sebe oblikame jak cerenky na jižni moravje kroje. Vedle fasujeme naše zachranne dychače ( a tak přemyšlam včilek, co jak to bude stejne jak v Chille????), fajnu čelovku a už se řadime do zastupu směr „ďura“!!
Cestou ke kleci, kera nas spusti do hloubky 700 m se venku na chvilu ztratime, bo na bohate sněhove pokryvce naše bile kombinezy funguju, jak maskače do zimy. Všude bilo, enem tu a tam čuha objektiv, statyv či batoh ze svačinu. Než se namačkame jak sardynki do haviřskigo „paternostera“ dostavame posleni instrukce, ať se dole chovame jak dospjeli a něhrajem na schovku ani z pruvodcami ani z permonikami, keři tam dole hlidaju.
Dratěne dveře klece se zaviraju, zacinkani na strojnika a už valime do ďury. 3 m za sekundu neni žadny fičak, tak to zvladaji aji naše žaludki a nikdo zatim něbluje. Byl by to problem bo se k sobě tiskneme jak teplajznici. 7 fotografu ze statyvami, maskami, batohami a foťakami k temu jeden kameraman a 2 pruvodci to je tak akorat na stisněny prostor klece a jak by si kdo chlapski „odplivnul“ tak už by kombinezy bile nebyly. V duchu se modlim k sv. Barboře, ať to klapně a ať se ten vytah něposere, bo ešče bych chvilu tam na hoře pochodiť chtěl. Klec zpomaluje, pletivo se zhrnuje, pruvodce cinka na strojnika, měři obsah nebezpečnych plynu a dava povel k vystupeni a uděluje souhlas k foceni.
Tak děpro včil to všicko začně. 700 m pod povrchem naši matički, 8 bilych myšek se tu začina řadiť, cvakaji nogi statyvu, šrubujum se objektivy a už se to rozjižďa.

Tak a včil přidě……….ne reklama ne, enem pauza,ať to čtenař povnimo

Pokračování
7 fotografistu, keři připominali ruske vjedce z filmu XXX (to byli ti boraci, co je tam vudce Anarchije 99 otravil tym ruskim antraxym), se naraz rozprchlo po 9.patře Žofinki, ale tak aby furt byli v dohledu pruvodcuch. Jeden ostři na ruly co vedu ocamcať až pocamcať, dalši snimo čipem makro rezaveho šrubku, jiny stavi do zlateho řezu koleje na kerych stoji dulni vuzek, dalši komponuje strukturu stěn s hajcmanami a pažnicami a další portretuje Borisa, kery to všechno trpělivě sleduje a dokumentuje. Boris nabiza pomoc a je zde „přitelem na telefon“, pro přypad, že by kdo z nas potřeboval poradiť jaku clonu, či čas. Občas rozetně komorni atmosferu Boris jedovatym vtipkem stylu: „Alešu a maš tam kartu??“, nebo „chlopi proč fotite s krytku na objektyvu“ a tak. Postupujeme jak haviři při rubani v čelbě, pomalu, kusek po kusku to tu všicko zapisujymy na SD, XD aji ine karty, prohanime přes čipy ty obrazy co se mjeni na nuly a jednički a plnime pamjeti našich zrcadlovek. Tu a tam zazni duněni, jak se kdosik z nas jebně do paly, ale pohlavni pokryvky v podobě bilych blembaku plni svojum role a glovy zustovajum bez poskvrny. Naše stachanovske udernicke nasazeni BSP (Brigada S Phoťakami) nas vede až k ponornym čerpadlum, kere huči do tmy a vycucavajum vode z utrob šachty. Po paru desitkach minut veli pruvodce k nastupu do klece, bimba na strojnika a ten nam posila klec. Nastupujeme znova na těsno a valime na 8. patro. Klec se rozjižďo jak vytah na Ministerstvu kuzel v Harrym Potterovi a my zas spořadaně vystupujeme o paru metru vyši. Včil nas vedu do fajne komnaty šachty, do čerpaci stanice. Tu oko 8 chlopu spočině neenem na čerpadlach, ale aji na kanclik kaj je vytapetovane jak lehku, tak aji meně lehku erotyku a jak jeden učastnik prohlasi, tapeta vzor Retro „živočich co zubama kaci stromy a stavi hraze“ se musí tež nafotiť. Pruvodce občas přiostři historku o tym jak tam haviřa zetnula klec jak žilotyna, jak se tam země otřasla a zustali tam zavaleni, jak chlop spadnul do ďury škvirou u klece…..no mistami až tuhně ta naša blahodarna tekutina, co nam cyrkuluje v aortach, žilach, žilkach a vlasečnicach.
Boris aktualizuje harmonogram workšopa a domluva z pruvodcami, že nas vezmu taku fajnu spojovaci štolu k těžnimu stroju na kotě -43 m. Ve špaliru jak bravci na poražku v byvalym Martinovskim masokombinatu mizime do ťmy, překračujeme bludny kořen v podobě cihelne zidki, zahybame po schudkach, kaj se třa přikrčit jak za kulomet. Pruvodci za skřipotu těžkych žeľaznych dřvi, kere odděluju strojnika od ostatnich chodeb, vpušťaju do meziprostoru prvnich 5 dušiček. Dřvi za nimi jebnu ohromnu silu a rozsviti se červuno lampička. Byt tu tak lopatki na věžičce, tak to je jak ten slavny francouzki Mulin Růž.Dalši skupinka je u nas, ešče jedny vrata a už zme u chlopa, co ovlada pačkami těžni stroj. Portretujeme, fotime, cvakame, dyskutujeme a čas leti jak zbjesily. Stejna štreka nas čako při navratu ku kleci. Posledni nasednuti, posledni přituleni ku stativu aji ku kolegovi, posledni hra na sardynki, posledni metry na povrch a už z nas pada taki minystrach, že se třa něvratime a budu nam tam posilať žradlo a piti jak v Chille.
No nic workšop nabity programem někonči a my valime do větraci věže. Tu se kochame pohledem, na zachranny „modul“, kery připomina klec na pataka ohnivaka a nastupujymy do klasickigo vytaha, kery nas vyveze na 6.patro. Vytah jedě a zastavuje v šestce, ale kura co to?? Pruvodce lomcuje dviřami, mačka čudel „6“, adrenalin stupa jak rtuť na teplomjeru SAZKI v reklamě, čela někerych se rosi potem, kameraman NOVY už už přemyšla nad pulicerovu cenu za poslední snimki 8 ľudi co uvizli a skonali ve vytahu a po kerych tu zbyly enem iskřici akumulatory jejich digitalnich zrcadel. Pruvodca však zachovava chladnu hlavu, mačka znova čudel „P“ a na druhi pokus vyjižďa do šestki. Tož do prdele co se robi, zas to stavkuje. Probiha početni uloha, kolik važi 9 chlopu (bo jeden vystupil po prvnim pokuse), 9 fotoaparatu a stativy a z tehle mnohočlenky nam vychaza, že vjyncy jak tuna to nima. Tož nosnost je v rychtyku. Boris to odhaluje: Vitě co važum ty fotki a zažitki??To su desitky, stovki tun!!! Vystupujymy v pjetce a navrch valime po schodach. Navrchu probiha taka mala tiskovka, Boris a paru z nas odpovida na otazki reportera, zas cosik cvakame a valime dolu. Navrchu už přituhuje, zima jak za Uralem, tak valime do šatni, svliknuť ty bile kombinezy, odložiť blembaki, vratit čelovky aji maski, narvať na sebe zimni bundy a rozlučiť se z pruvodcami.
Boris nas pozyvo do zasedački, kaj zme se zešli rano, rozdava nam osobně certifikat o absolvovani workšopu a idymy ven pofotiť areal. Ešče paru společnych chvilek, paru slov, paru vět do dyskuze a zkřehli, ale spokojeni třepeme navzajem pravicu, Borisovi skladame poklony, startujeme vychladle motory našich plechovych přibližovadel a miřime každy do chalupy. Tam započně druha etapa, stahnuť data z foťaku, upraviť, pročistiť něpodarki, cosyk poslat Borisovi do soutěže, kera je k workšopu připojena. Co je za vyhru něvimy, třa to budě jak v te pisničce od Dobeša:“štajger vypsal ceny, dvje kože z hyjeny, aby moch byt odmjenjeny, ten nejzdatnějši tym…“

Jak stě to dočitali až tu a jak se teď rvetě vlosy z glovy, valitě palum o stul abo enem tak zpytujetě svjedomi, že vam to uniklo, tak nězoufejtě. Nic se něžere tak vařycy, jak se to uvaři. Boris planuje další akce už na leden, unor, tak to na Vanoce něpřežentě a něchejtě se na platebni kartě tak ze štyry litry na další workšop. Ta šance tu je pro každego.

Aleš Havlásek (jeden z prukopniku rennerovskeho workšopovaní, navratílec z Fotofarani I. a po novemu aji textař ostravaci.cz)

Předchozí »
BLOG - kategorie: Aktuálně  Povídka   Hodnocení: 9.00

aleshav Autor: aleshav
Vloženo: 22.12.2010 09:25
Shlédnuto: 2633x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

9
Eliška

Eliška | 29.12.2010 19:00

Fajne, na ostravaci.cz jsou též výborné fotky se stylovou atmosférou,beru! E.

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program