E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

Boží požehnání

zase jednou o lidské přirozenosti a touze, která nejde potlačit...


Z malého okénka kdesi uprostřed pozoruji svit měsíce a myslím na Boha, který se kdesi zezhora na mne dívá.
Pod sebou cítím pružiny staré matrace a pach mého potu nasáklý do měsíce nepraného povlečení. Je horký letní večer. Jsou to ty večery kdy nemůžete usnout nesnesitelným dusnem. V mé cimře je už veškerý vzduch dávno vydýchaný a malé okénko neposkytuje záruku alespoň trochu čerstvého vzduchu.
Luna osvětluje starý dřevěný stoleček s lampičkou v protější straně místnosti. Rozpoznávám na něm ležící Bibli. Knihu, jež znám celou nazpamět. Začínám lehce přemítat o jejich pasážích, když v tom slyším zpoza dveří po kamenné chodbě dunivé kroky a řinkot crucifixu. Škvírou ve dveřích pozoruji stále větší světlo, než-li se dveře otevřou úplně.
Vstoupí ke mne signore Bartolomeo, potichu zavře a přisedne si na moji postel. Klidně se mne zeptá, zda-li jsem se před spaním důkladně pomodlil. Odpovídám rozechvělým hláskem „Ano, velebný pane“. „To jsem moc rád synu“ a při těchto slovech postaví petrolejovou lampu na noční stolek. Položí mi ruku na stehno a mojí si nechá položit do svého rozkroku. Cítím jeho tvrdý penis a i mne samotnému je hlazení velmi příjemné a ocitám se pod vlnou vzrušení. Don Bartolomeo si toho všimne a okamžitě mne pohladí na intimních partiích. Nadzvedne sutanu a nechá se ode mne obnažovat do té chvíle než-li cítím mokrý flek na mé ruce a prostěradle, tiše se zvedne a bez rozloučení odejde. Jelikož jsem poslušný seminarista nevidím na tom nic špatného, cílí-li signore ke mne tuto božskou náklonost.
Dny v kláštěře ubíhají rychle a těším se časté přízně pravidelných návštěv signora Bartolomea.
Při jedné naší společné procházce kolem řeky Arno, pozorující toskánské lesy náhle se signore zastaví a praví: „Chlapče, nadešel čas a ty budeš musit opustit náš seminář.“ Při těchto slovech polilo mne úzko. Signore pokračoval ve vážném, ale přesto klidném tónu: „Jsi poslán do kněžského kláštera do Lombardie, tvůj věk a učení jsou již pokročilejší“. „Je na čase, aby jsi získal nové zkušenosti“. Když domluvil, nebyl jsem schopen jediného slova. Po mých jinoškých tvářičkách linula se velká smutná slza.
Cesta do Lombardie trvala mi několik dní a nocí. Dorazil jsem celý vyčerpán, jelikož mi nebylo poskytnuto mnoho prostředků na přenocování a jídlo. Peníze, které mi don Bartolomeo věnoval, stačily sotva na prvních pár dní.
Klášter Monte Dubbio jsem poznal ihned z rozmanitých kopců kolem řeky Pád v Lombardii.
Žíznivý a hladový klepám na mohutné dveře. V levé ruce žmoulám papírek s doporučením od mého milovaného dona.
Mnich, který mi otevře zeptá se mne svým božským a klidným hlasem: „Co tě k nám přivádí synu?“. Jenomej mu podám zapečetěný dopis. Dveře se na chvíli zavřou a po pár okamžicích vynoří se v nich monsignore Gilardino. Poznávám ho na první pohled. Pamatuji si ho z vyprávění dona Bartolomea. Vysoký, zdatný muž. S černými vlasy a výrazným nosem. Především ho poznávám podle jeho ušlechtilých a božských rukou, které má jenom on.
Dostávám nové šatstvo a ihned teplou polentu.
Je mi nanídnuto nového učení v temných chodbách lombardského kláštera.
Uplyne mnoho měsíců, než-li pochopím nový slet událostí.
Vše mne bolí a probouzím se ve zkrvaveném ložním prádle. Don Bartolomeo pomiloval mne vždy z lásky. Ale signore Gilardino nebral si servítky a mému pozadí, které bylo zvyklé si do té doby vždy ulevit, zažilo noci plné smutku a nenávisti. Snad nikdy se mi nepoštěstilo býti takto ponížen.
Mé myšlenky nenajdou jiné idei, je na čase odtuď utéci a nechat vše za zády. Byl jsem vychován v Božské přísaze, neni tomu jinak. Ale přeci cítím, že se ve mne mnoho příčí proti tomu, jaká církev ve své vlastní podstatě chová se ke svým poddaným.
Dny smutku, jaké jsou mi naskytnuty v těchto chodbách plné arogance. Vnucují mi jedinou myšlenku: „utéci odsuď pryč“.
Panuje temná noc, chodby jako vždy linou se ve směsi zoufání a tmy. Jako by nikdo v té tmě neviděl do nitra svého svědomí a smutku.
Nemohu se na to nadále dívat. Vylákám pod záminkou slasti signora Gilardina do neviditelnosti jeho falešných chodeb. Po pár minutách strachu, mé ruce jsou uleptané od živoucích tekutin, mé srdce buší o stošest. Ten bastardo Gilardino leží obličejem k zemi. Naštěstí se nehýbe. Má cesta ke svobodě je volná.
Mnich sloužící u brány nepochybuje o mém výmyslu, kdy trvdím o důležitostí mé cesty ven.
Jediné co mne zde naučili, je lhát. Mé cestě ven už nic nebrání.
Uplyne mnoho hodin, kdy bloudíc tmou a pozorujíc bezprostřednost přírody, dorazím do prvního městečka.
Míjím ceduli s názvem Cremona. Hlad a žízeň nedají mi spát, ale co je v tuto chvíli přednější , než-li cítění vnitřního hlasu svobody. Jediné na co myslím, je cesta zpět za donem Bartolomeem.
Myšlenky jsou jedna věc, jejich uskutečění je věc druhá.
Tato slova neříkám jen tak. Hladová duše toužící po pohlazení, svraštělé břicho nesoucí známky podvýživy, jsou rozhodující fragmenty určující mé jednání.
Po tolika letech strávených mezi klášternými zdmi. Konečně vidím svět takový, jaký doopravdy je. Alespoň na tu chvíli se mi to vše takto zdá.
Vůně nepoznaného dovede mne do malého mlynářského domku. Nahlédnu okýnkem dovnitř a zpozoruji dosud nevídané stvoření. Ano je krásné a neznámé.
Sklánějíc se nad pytlem mouky, mé zvířecí a de facto i člověčí pudy se neudrží.
Nehledím na věci kolem a vstupuji přímo okenní tabulí.
Přímým nástupem, nenechám mlynářku ani na okamžik reagovat na své překvapení a vrhám se do náruče zvířecí říše. Až teprve ve stádiu svobody poznávám, co mi vždy bylo odepřeno.
Miluju dona Bartolomea, věřím v lásku Boží, přesto cítím v sobě lidskou přirozenost.
Děkuji Bohu za bezprostřední poznání, bohužel ďábel byl zase projednou lstivější.

Předchozí »
BLOG - kategorie: Literatura   Hodnocení: 0.00

gianni Autor: gianni
Vloženo: 21.04.2009 21:53
Shlédnuto: 2564x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

Fido

Fido | 22.04.2009 16:30

Měl bys studovat jazyk, kterým se vyjadřuješ. Myslím, že v šesté třídě bys dostal "kouli"! Cizí slova také zhusta míří vedle... Promiň.

gianni | 24.04.2009 00:30

Božím požehnáním bylo myšleno konečné poznání i za cenu zla...konec je useklý schválně...ale asi je ten děj trocha uspěchaný...snažil jsem se aby měl spád...mne se tahle líbí...na málo stran jsem vyjádřil mnoho myšlenek, které jsem chtěl v tu danou situaci mít na papíře, je to psáno srdcem...být ten děj delší, tak je tam více prostoru pro práci s nimi...ta věta mi přijde v pořádku...falešné chodby jsou Gilardinova duše, do které nikdo nevidí a to se hodí i na klášterní chodby...ale jinak děkuji za postřehy a jak to působí...s pozdravem a úctou

gianni | 22.04.2009 22:58

Omluva je příslušná na mé straně...zda-li se to nedalo číst, tak mne to mrzí...doufám, že ostatní má malá amatérská dílka alespoň trochu zaujala...český pravopis moc nezvládám...mám s tím problémy po celé mé dosavadní studium...o tom vím a na léto mám již objednaného lektora, je ostudou vyjadřovat se v jazyce, kterému nerozumím ve své struktuře...nevyjádřil jsi se k obsahu a myšlence...o útisku lidské duše a jejím nevhodném osvobození...o výchově člověka a jeho lehké manipulovatelnosti, možná i zamyšlení o jeho přirozenosti...přesto jsem rád, že tě více zaujaly pravopisné chyby...a o tom jestli bych v šesté třídě dostal pětku o tom nepochybuji...nechodil jsem tou dobou do české školy...s pozdravem a úctou PS: prosím o více objektivnosti hodnocení i ostatních děl...

Ria | 23.04.2009 12:20

tady musim reagovat, ano, nejake chyby tam jsou, ale o tom jsem ti jiz nekdy v predchozich tvych blogach psala, ale zase oproti tvejm kolegum tady v blogach tve dilka-blogy jsou ojedinele, maji to, co z blogu ma ctenar pochytit!!! Ostatni, ne vsichni, tu maji nezchybne gramaticky blog, kterej se neda ani docist-nebavi,a tady asi i Zako a ja jsme chteli jen napsat, ze nevime, jak to hodnotit a presne jak vyjadril-Zakousek :), tak to neni primo tato epopovidka tve gusto jako takove, ale zase zadny desputat proti tomuto nemam a jen za me- muj komentar mel vyznit kladne, ale nehodnotila jsem jen ja z duvodu, ze jsem se poprve k tvemu blogu dost subjektivne naschval nevyjadrila, jelikoz jsem nevedela, jak to mam brat, jestli jako povidku ci se vice zabyrat lidskym vnimanim navzdory vis, .........ps: nejsi Cech??

magnet | 23.04.2009 13:13

Ria mámení nasazuje růžové brýle:D

gianni | 23.04.2009 15:02

škoda jen, že jako v každé lidské společnosti se zde lidé dělí na různé "frakce"...kolikát mi přijde, že zde už místy vůbec nejde o umění...nejde o udělené komentáře či známky, každý má na stejnou věc jiný pohled...bohužel si to zde většina lidí neuvědomuje...dlouho jsem na tyto stránky nezavítal a tak co jsem četl za věci, které si zde lidé vyměňujou, tak mne to mrzí vůči adminům těchto stránek, tohle nebyl jejich záměr...krásná lidská vlastnost upřímnost je zde potlačována pod rouškou strachu, že bude osočen za svoje nevzdělání...s pozdravem a úctou

Fido | 23.04.2009 19:00

Tohle není má oblíbená četba, ale k příběhu samotnému. Tvému textu příliš ubližuje neznalost jazyka: --vylákám pod záminkou slasti signora Gilardina do neviditelnosti jeho falešných chodeb.-- Chudák signore Gilardino, jak asi snáší neviditelné falešné chodby v sobě? Já vím, žes myslel klášter… Děj probíhá trochu kostrbatě, bez vysvětlení některých okolností. V samém závěru je nepřehledný, a čiší tam mnoho nevyřčených souvislostí, které máš v hlavě - ale čtenář je nemůže vidět… Navíc tam marně hledám to boží požehnání!

 

Ria

Ria | 22.04.2009 00:44

snad ne tvuj zivotni pribeh! Za me takove to cteni, ktere ani nevim, jak posoudit, mozna namet na filmek, no..........

gianni | 23.04.2009 14:24

ne to vůbec ne...tvůj ani zakův komentář jsem nebral nějak negativně...a i kdyby byly kritické, naopak jsem za ně rád...na otazníky jsem cítil potřebu odpovědět, co jsem dílem sledoval...zrovna jsem byl začten do děl J.J.Rousseaua a nějakým způsobem mne to možná ovlivnilo...asi jsem myšlenku moc skryl a nebo se špatně vyjádřil, chtěl jsem vědět jak to působí...jestli námět na filmovou předlohu, tak to musíš jít za ondrou slaninou :-)PS:jsem čech, který valnou část života prožil v cizině, především v dětství :-)

Ria | 23.04.2009 23:19

:)

 

zako

zako | 21.04.2009 23:56

???

zako | 23.04.2009 00:06

To není otázka líbivosti - je pravda že jsem se měl vyjádřit asi méně stručně. Jen mne prostě zaujala taková ta "krutost" - u tebe docela nezvyklá...toť vše.

gianni | 22.04.2009 15:46

nelíbí...?stačí říct...jen jsem něco zkusil...někteří lidé možná svět vnímají a prožívají trochu jinak než velí společenská konvence a mají z toho výčitky svědomí...kam až nás společnost je schopna dohnat?tak možná to odpověď na otazníky...vražda a znásilnění...s pozdravem a úctou...

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program